Příběh málé velké změny

Anně Marie Vries je 27 let. Žije ve slumu na jihu Namibie a je nezaměstnaná stejně jako její přítel a otec jejich společného dítěte. Anna Marie je HIV pozitivní. Kdy a jak se nakazila, neví. V lednu 2009 se jí narodila dcera Ndapewa. V únoru ale Anna Marie onemocněla a chřipka, ze které by se zdravý člověk vzpamatoval po pár dnech, u ní trvala několik týdnů. Z důvodu špatného zdravotního stavu ztratila mléko a musela přestat kojit.

Na popud sousedů navštívila Annu Marii sociální pracovnice společnosti Člověk v tísni, která ji odvezla na kliniku, kde se jí dostalo základního lékařského ošetření. Anna Marie byla zaregistrována jako klientka programu, ve kterém se snažíme snížit pravděpodobnost přenosu viru HIV z matky na dítě. Od února jí naše sociální pracovnice poskytuje v pravidelných intervalech sunar pro dítě a další podporu.

Zpočátku nejevila Anna Marie sebemenší zájem o budoucnost nebo osud své dcery. V komunikaci se sociální pracovnicí byla uzavřená a na prvním setkání klientek programu se skoro neprojevovala. Na jeho konci vyslovila šokující větu: „Jsem HIV pozitivní, vím, že brzy zemřu. Po mé smrti nebude nikdo, kdo by se staral o mou dceru. Bude lepší, pokud i ona dostane AIDS, tak aspoň zemřeme spolu..."

Naše kolegyně začala Anně Marii věnovat zvýšenou pozornost a postupně se díky její pomoci a podpoře spoluklientek její přístup změnil. Na začátku dubna nechala dceru otestovat a na následujícím setkání hrdě oznámila, že její dcera je HIV negativní. Zvýšilo se jí sebevědomí a dnes aktivně vystupuje na setkáních s ostatními matkami. Z ženy, která akutně potřebovala pomocnou ruku, se stala podporovatelkou ostatních.